triko-ofiko-predek

 

 

 

ImageChef Custom Images

 

 

KOMPLET FOTOREPORTÁŽ JE ZDE !!!!

 

ImageChef Custom Images

      

 

 Po jistém časovém odstupu ...... nééééé z důvodu nestíhačky, ale z důvodu ucelení si pojmů a dojmů z výpravy a hlavně po sehnání fotek ze všech foťáků .... je fotoreportáž na světě !!!

 

Již tradičně se v posledních pěti letech vždy na přelomu května a června vydává dubské eskáčko na výpravné expedice za hranice naší drahé zemičky, kde šíříme fotbalovou osvětu a kde se oblažují fotbalovou krásou z naší hry srdéčka místních znalců. Letos padnul výběr na země námi fotbalově neposkvrněné – na Slovensko, Polsko a Ukrajinu. A jak se k tomuto výběru došlo? No zcela jednoduše. Pro detailisty přinášíme celý, nesestříhaný výběrový rozhovor mezi gen.managérem staroušků Hrůšou a koordinátorkou Mardžánou (nutno podotknout, že rozhovor probíhal kolem čtvrté ranní a už bylo náročné myšlénku udržet). Mardžána: Čau. Hrůša: Čau. Mardžána: Kam letos jedete na fotbal? Hrůša: Nevím. Mardžána: Pojeďte k nám. Hrůša. Tak jo !!!!
 

 

Až ráno teprve bylo detailnějším rozborem zjištěno co Marianna tím k NÁM myslela …… HABURA !!! Po zadání tohoto výrazu do internetových vyhledavačů vypadlo následující ….. malá rusínská obec na východě Slovenska cca 7 km od města Medzilaborce. No potěš Pánbůh. Celé měsíce chodil Hrůša kolem ostatních se sklopenou hlavou a na jasné otázky, kamže se letos jede, jen místo odpovědí vydával nesrozumitelné, huhlavé zvuky začínající na H. Takže pár jedinců se již těšilo na německý Hamburk, pár na španělskou Huelvu , dva až tři byli natěšeni na kubánskou Havanu a našel se i takový, který se již začal učit vietnamsky bo si myslel, že se jede do Hanoje.

 

No a jak se blížil čas odjezdu muselo se chtíc nechtíc s pravdou ven …… bylo to přesně 12.2.2011 ve 23.01 hodin, kdy při zasedání v Socu bylo poprvé zcela nahlas a bez huhlání vysloveno to jméno cíle letošní mise. HABURA !!! Po chvíli nechápavého ticha, po vzkříšení tří až pěti omdlelých, se éterem z dvaceti mužských hrdel ozval až hysterický výkřik ….. to si děláš prdel, ne? No bohužel (dnes již všichni víme že bohudík) to prdel nebyla. Pár týpků po tomto zjištění začalo sepisovat závěť, pár borců začalo simulovat různé bolístky jakože se jim to do června určitě nezahojí a nemohou tudíž jet a zbytek? Zbytek se ponořil do vodkové lázně bo jinak se tato informace prý nedá ani zkousnout.

 

No buď jak buď ……. cíle byly stanoveny, termín byl dán …… a tak se prostě do neprobádaných končin vyrazilo .......
 

 

 DEN D – neděle 12.6.2011 – DEN ODJEZDU
 

Odjezd byl stanoven na neděli 12.6. na 17 hodinu od Socu ( pozn. autovlak jel sice z Prahy až ve 22.09 a cesta z Dubí do Práglu zabere tak cca hodinku jízdy, ale vzhledem k minulým zkušenostem, kdy cestou do hlavního města nám stojí v cestě mimo jiné pár restauraček a benzínových pump, se to nakonec stíhalo jen tak tak). Kupodivu se všech dvaadvacet účastníků expedice dostavilo včas ….. někteří nedočkavci již v lokále posedávali od tří ….. a tak mohla být úderem půl šesté podvečerní expedice prohlášena za slavnostně zahájenou. Jak prozřetelné bylo stanovit s takovým dostatečným předstihem odjezd se ukázalo záhy …… nu posuďte sami ….. 3 km benzínka OMV, 7 km benzínka Benzina, 34 km benzínka Benzina, 75 km benzínka Agip. Nakonec vše dobře dopadlo a cestovatelé včas mohli stanout na nejnebezpečnějším místě celého hlavního města …na Pražském hlavním vlakovém nádraží. To co se po celá léta nepodařilo policii ČR se skupině rozverně rozevlátých dubčáků podařilo během pěti minut pobytu na tomto nehostinném místě …… bezdomovci začali ochotně svá místa přepouštět, lehké děvy najednou jakoby z útrob nádraží vymizely, prodejci koksu raději své zbožíčko naházeli do kanálů. Jen ta paní servírka od Potrefené husy se tvářila tak nějak tápavě :-D No buď jak buď ….. po nezbytné „cestovní předpřípravě“ na dalekou vlakovou cestu byl vydán pokyn k nastoupení do přistavených lůžkových vagónů. Steward konající službu sice jakoby se pokoušel o harakiri kombinované s předávkováním se prášky, ale co naplat – ESKÁČKO už bylo na palubě a tak se po zbytek cesty upnul k Bohu a neustále jakési modlitby si pod fousky pomumlával. Cesta na východ probíhala dle jízdního řádu, bez větších problémů …… tedy až na malinké celonoční nedorozumění ….. ano, vládneme slovem i písmem anglickým, německým i ruským, ale kdo má tušit, že nápis ZÁKAZ FAJČENIA znamená ZÁKAZ KOUŘENÍ ??? Ale i steward nakonec rezignoval a tak jsme se prokouřili až kam? No do Košic přeci.

 

DEN DRUHÝ – pondělí 13.6.2011 - KOŠICE – PREŠOV – HABURA

 

Příjezd do slovenské východní metropole …do Košic ….. proběhl tak nějak na čas a v relativním klídku ….. neřešmě Šáfovu lapálii s hlídkou Policie Slovenské republiky ….. a tak po svezení aut z vagonů se mohlo vyrazit na II.motokárovou GRAND PRIX …tentokráte do Prešova. Výsledky naleznete v příloze, ale snad neprozradíme mnoho, když do světa vytroubíme následující informaci: Bidlo obhájil titul motokárového šampiona z předešlého závodu v Brně. Gratulujeme !!! Cestu z Prešova do místa určení nemá tak nějak cenu detailněji popisovat (chudáci šoféři), ale zlomový okamžik nastal v cca 14.17 hod. SELČ – kde se vzala, mezi lesy před námi stála ….. kdo? Značka s jakýmsi nezřetelným nápisem …… tedy dvěma nápisy nad sebou …… HABURA – a v azbuce GABURA. A za značkou dědinka – malá, středisková. Tož jsme došli. Po nezbytných formalitkách s ubytováním, po seznámení se s místním chlapíkem jménem Leonid Kocurišin ( po celou dobu pobytu byl naším nejen průvodcem, rádcem, ale i taťkou a mamkou zároveň), po drobném prozkoumání místní dědiny ( cesta do restauračky zasejc nebyla tak složitá) bylo nutno stanovit nějaký výchozí bod všech budoucích výprav a jakoby takový základní tábor všeho dění. Padali návrhy překotné (zřejmě už zapůsobila únava z cesty) – místní knihovnou počínaje, přes kostel a požární zbrojnici konče. Kdepa, kdepa ….. za základní bod byl nakonec vybrán jeden nenápadný domek paní Aničky. Proč právě tato volba? Netřeba zatím hledat senzaci …. prostě ležel na pěkném místě, měl novou fasádu a hezkou zahrádku (škorohlídi budou v tento moment trapně namítat, že měl taky pípu a bar a že na fasádě byl nápis Reštaurácia, ale to je jen jejich otřepané, nikoho nezajímající klišé) :-D. No a jak jistě každý správný horal ví, základnímu táboru musí být vždy věnována náležitá pozornost …… tu naši utnula paní domácí Anička v hluboké noci takovou nehezkou větu, kterou vyřkla snad naposledy v životě …… „Chalani, som už ozaj unavená, bežte si už taky ľahnúť“ ….. nu, ale protože jsme gentlemani a máme pro něžné pohlaví pochopení a hlavně jsme si nechtěli utahat vrchní výčepní hned zkraje týdne, tak se tedy šlo …… na kutě. První noc na východě byla před námi.

 

DEN TŘETÍ – úterý 14.6.2011 – DEN AUDIENCE A NOHEJBAL CUPU
 

 

Úterní ráno bylo kruté (abychom se v dalším textu neopakovali – všechna rána na východě byla krutá …. nejspíše vlivem jiného ovzduší bo co), sotva se jeden rozkoukal ze snídaně, už jakýsi proplešlý opálený chlapík ….. pozdějším pátráním bylo zjištěno, že to byl Dáša …začal ostatní do sportu nutit a vymyslel nohejbalový celodopolední turnaj tříčlených družstev. Před turnajem se však musela splnit milá, čestná povinnost a tou bylo přijetí delegace vedení SK Dubí na radnici u samotného óóó nejvyššího Haburčana – starosty obce pana Juščíka. A tak se trojice Jandejs, Maník a Hrůša oholila, navoněla, slípky otočila a vyrazilo se. Neformální, vřelá schůzka se protáhla na cca třičtvrtěhoďku a po jejím skončení bylo při odchodu na schodech místního obecního úřadu trojicí velvyslanců konstatováno jediné …… tak a můžeme si jít zase lehnout bo ta čirá tekutina, co se v zdejším kraji pije kdykoliv, k čemukoliv a v jakémkoliv množství má nějaký zvláštní vliv na zemskou gravitaci. Ale chyba lávky …po návratu delegace na ubikaci nejenže Dášu jeho plán na nohejbal neopustil, on už dokonce turnaj nalosoval (no nalosoval je silné slovo ….dá se snad i uznat, že náhoda je blbec a štěstí někdy sedne i na vola – v tomto případě na krávu – ale vidět nabušená, zdravá těla atletů Horyho, Bímáka a Dáši jak se „po losování“ sešli v jednom mančaftu je přeci jen „véééélká náhoda“.) Nu což …nalosovány byly čtyři týmy 1.) Nabušenci – Dáša, Bímák, Hory 2.) Pohádkové bytosti (Dlouhý, Široký a Krátkozraký) – Bidlo, Čuma a Hrůša 3.) Tlustý, tlustější a nejtlustější – Kilo, Hluchoň a Hroch 4.) Taťka Šmoula se syny – Jandejs, Maník a Lucák. A do toho se na place ještě občas pomotával Šáfa.
A jak turnaj dopadl? No hezky jsme si zasportovali, revolučně jsme pohár ještě před úvodním balonem Dášovi a nabušencům předali a pak huž se hrálo jen o další umístění. Byly to však bitvy přeukrutné …..žádná selanka. Maník zboural sloupek, Lucák zboural Maníka, Čuma zboural cokoliv, Hluchoň se zboural sám a tak dále a tak dále. Ale i tak to byla hezká akce.
Po obědě se již každý sám, dle svých potřeb a rituálů, chystal na zítřejší první z řady soutěžních klání na expedici ….. na zápas s Poláky. Noooo chystal, dvaadvacet týpků se jelo chystat do nedalekého okresního města Medzilaborce se zvoucí, kde byla taková roztomiloučká zahrádečka s ještě roztomilejšími slunečníčky. Po cca pětihodinovém chystání se pod těma slunečníčkama padaly z davu přechystaných playerů hlášky typu: „jak já zejtra to Polsko najdu? apod. A vrcholem bylo, když se ke skupině dvaadvaceti přechystaných nenápadně přitočila dvě stvoření ve slunečních brýlích opačného pohlaví (jedna blondýna a druhá bruneta pro detailisty) a lehkým hláskem pronesla: Nemohli bychom Vás večer pozvat k nám na zahradu, že bychom něco ugrilovali? V tu chvíli jako když se svět zastavil. „Cože?Cože? I zde, na dalekém východě, o nás svět neztrácí zájem?“ Inu vše má však dvě strany mince. Ten nejméně přechystaný (tuším, že to byl starej Jarouš) ihned zkazil naděje dalším jednadvaceti větou ….. „ty wole, to je jen Mardžána se ségrou Luckou“. Hmmmm …to bylo zklamání. Nu, ale co, pozváni na grilovačku jsme byli a tak se holt vyrazilo. A jaká vlastně grilovačka byla? No to je právě to …… to si skoro nikdo nepamatuje bo všechny tři hostitelky – Marijenka, Luciáš aj ich statečná maminka zřejmě nasypaly do masa jakési koření zapomnění a to se potom jednomu špatně vzpomíná. Jen Fery druhý den tvrdil, že byla hezká a jídlo chutné, ale to mu stejně nikdo nevěřil bo celou dobu taky tvrdil, že griloval v Bratislavě na náměstí a mluvil přitom s Majkou z Gurunu. No a pak mu něco věřte.

 

DEN ČTVRTÝ – středa 15.6.2011 – WITAMY W POLSKA

 

To středeční ráno bylo cítit nervozitu na každém kroku …..jak by také ne ….dnešek se zapíše do historických análů dubského eskáčka. Noha eskáčana poprvé v historii kopne do balonu na polském výsostném území. Vybaveni něco málo zlotem se expedice vydala ihned po snídani směrem ku polské státní hranici. No tak ihned to zase nebylo ….nejdříve se čekalo na Dášu až si nosík přepudruje, pak zasejc na tajícího sněhuláka Kobliha až sedmou potřebu toho dne vykoná a nakonec na Mariannu až odveze nějakou tetu s husou v košíku na nádraží. Po všech těchto peripetiích se nakonec úderem desáté vyrazilo směr Poland. No ještě jsme to cestou švihli přes Svidník, přes muzeum SNP. To byla ta největší chyba dne …kdo mohl tušit, že když tam ta vojenská technika stála v klidu od konce druhé světové války dnešek bude pro ni zatěžkávací zkouškou. Půlka týpků pod vedením pilota Hrocha za asistence druhého pilota Vendy Klímy se snažila nahodit letoun sovětské armády, Hory zase ka´tuše chtěl v akci otestovat a Doktor? Doktor se nahrnul do německého hackla se slovy „to jsou ty naše správný tanky“ a točil laufem jako o život. Pak se zase popojelo o kousek dál …..do slovutného údolí smrti. Tam už však došel jen Dáša, Jarouš a Fery bo dle ostatních je ještě jedno údolí smrti čeká odpoledne na polském hřišti a dvě smrtící údolí za jeden den je trošku silná káva i pro otrlé válečníky.
A pak to přišlo …… objevila se cedule Rzeczpospolita Polska a byli jsme tam. Kde přesně? No v Polsku přeci. Průjezd polským vnitrozemím nemá cenu ni popisovat a tak se raději soustřeďme na zlatý vrchol dne …… na zápas s domácím týmem FK Rzepecz. Zápas to byl nadmíru pěkný, bojovný ….. Bímák dal eskáčku klid dvoubrankového vedení, Hory a vlastencem se skóre ještě navýšilo a tak se domácím dovolilo i výsledek gólem korigovat. No jooo, ale mohlo být i hůře ……oni totiž domácí v zápase nedali celkem tři penalty. Dvě jim Fery bravurně chytil a třetí narvali polšťí protihráči do tyče. Uf, Uf. Ještě že tak ….. a tak se mohlo do kroniky dubského ansáblu napsat …. Mise Polsko – splněno. Po zápase nám domácí připravili ….. děkujeme a smekáme ……pohoštění v podobě grilovaných klobásek a piva značky Tatra. Po posezení s polskými bratry Slovany, po poplácání se po zádech a ujištění se, že za rok určitě musí přijet k nám se sedlo do aut a tradá kam? No přeci do toho pěkného baráčku, s novou fasádou a hezkou zahrádkou …..do Habury k Aničce chystat se na zítřejší výjezd do země neprobádané …..na Ukrajinu.

 

 

DEN PÁTÝ – čtvrtek 16.6.2011 – Ласкаво просимо в Україну
 

Pro naprosté nerusofily, jako je třeba Hory, překlad nadpisu – Vítejte na Ukrajině.
I toho čtvrtečního rána bylo v týmu cítit zvláštní elektrizující atmosféru …..nikdo to sice nevyslovil nahlas, ale všem vrtala hlavou jedna jediná myšlénka – vrátím se tam odtamtud živ a zdráv? Nu vrátili jsme, se vrátili, ale pojďme pěkně popořádku.
Jakýmsi prvním varováním před cestou do neznáma měla být skutečnost, že na dnešní výjezd s námi odmítly jet obě místní rodačky - sestry Suškovi, že místní stařenky kvapně ráno do kostelíku za naše nevinné duše se běžely pomodlit a v neposlední řadě nás měl varovat stav místního všudybýlka Rada, který po oznámení cíle naší cesty upadl do stavu ne nepodobnému záchvatu padoucnice. Nu což, jsme přeci chlapi, tak směle do toho.
Cestou jsme vyložili v Humenném na nádraží Vendu Klímu (mimo jiné se na cestu za manželskými radovánkami na Oravě vystrojil jako německý turista z Freitalu – batůžkem se svačinou), zastavili se ve Snině na pár povzbuzovačů sebevědomí a vyrazili ku státní hranici ….tam kde končí Schengenský prostor. Bratři Slováci v celnických uniformách nás ještě jakž-takž občasným úsměvem a milou radou na cestu počastovali, ale to už se to blížilo. Co se blížilo? Taková jedna malá budka, v ní taková jedna malá paní s výrazem Josifa Visarionoviče a nad paní majestátný nápis – Україна !!!. Paní se na ta individua co ji obtěžují dlouze a přísně zadívala, pak se zakabonila a pravila: Документи тут, і все. Я нотаріальне підтвердження дозволу на виїзд на автомобілі компанії - Dokumenty sem a všechny. I notářské potvrzení o povolení vycestovat firemními vozy. A bylo vymalováno !!! Nikdo z těch co měli svá firemní auta totiž toto potvrzení neměl. A tu nás napadla spásná myšlénka …. Což takhle nahradit papír notářský, papírky Evropské národní banky? Stačilo jen do temné budky vznést nevinnou i když drzou otázku zároveň: Місця для будь-яких корупційних буде знайдено там?- A prostor pro nějaké korupční jednání by se tu nenašel? Tak otázka byla na stole …… tedy přesněji řečeno z boudy se zachrchlalo: Покладіть щось на пиво – Dej něco na pivo !!!! A v mžiku bylo slyšet jen bouchání razítka a o nějakém notářském potvrzení již nebylo třeba hovořit. Ta samá situace nastala o dvacet metrů dál u další budky, ale nakonec noha eskáčana přeci jen na území čistých duší slavnostně vstoupila.
Po výtečném obědě v podobě nefalšovaného Ukrajinského boršče v místní krčmě jsme vyrazili na místo zápasu – do Kamenycje. Prvotním šokem byla skutečnost, že domácí tým disponoval umělkou srovnatelnou se západními poměry. Druhým šokem bylo zjištění, že proti nám vyrukovala nikoliv místní stará garda, ale skupina asi třiceti dvaceti až pětadvacetiletých hřebců a tím třetím šokem? Chlapík jménem Volodimir s kšiltovkou Komunistická strana Ukrajiny vraženou hluboko do čela uměl perfektně československy a tak i domluva byla hnedka snazší. V zápase samotném, který sledovalo snad 300 lidiček na tribuně, šlo už jen o jediné ….. přežít trysko tempo domácích.To snad ani nebyl fotbal, to byly sprinterské přebory.Eskáčko sice ještě Hrůšovo gólem vedlo skoro celou první půli, poločas byl remízový, ale pak huž naprosto utavená obrana dvakrát povolila a prohrálo se 3:1.Jenže, kdyby dřevák Hrůša své dvě obr šance na závěr proměnil, mohlo se odjíždět i s remízou. A propo jestli se loni držela po Belgii herní smůla Fógla skoro rok, tak to co ta dubská zafačovaná mumie nedala na tomto turné, tak se má eskáčko ještě letos na co těšit.
Pozápasový čas? No jak jen to nejlépe vystihnout ….. asi takhle – pozápasové mytí v řece (v šatnách voda netekla, teda – v šatnách – taky žádné nebyly) bylo úžasné. Pro místní omladinu byly nahé postavy dubských staříků něco jako zjevení. Po nezbytné koupeli v řece následoval přesun do místní knajpičky na přátelské posezení při guláši a pivu a hlavně při čem? Ano, pozorný čtenář již tuší …při vodce. Za náš tým byl do role obětního beránka – připíječe vybrán Fery s Tyfusem a své role se zhostili na výbornou. Po dvou hodinách vítání se, hovořili plynně ukrajinsky jako místní. Zde však musíme vyseknout poklonu a pochvalu místním fotbalistům – tak jak se o nás na Ukrajině starali to se vidí málokde. Děkujeme Kamenycjaci a snad se ještě někdy potkáme. Cestou do Habury v pozdních nočních hodinách se ještě zastavilo na jednu výtečnou věc ….na místní šašlik. No to bylo labůžo. Pak už jen zbývalo dojet přes hranice (samozřejmostí samozřejmě bylo dát na pivo celníkům), uklidnit Dášu, že těch dvanáct éček pokuty za čúrání v celništi je oprávněných a pak huž jen s ranním rozbřeskem vyhlížet u silnice tu ceduli na kterou se každý těšil ….. cedule s nápisem Habura. Bylo pět hodin ráno a eskáčko ukončilo i tuto část mise. Děkujeme Ukrajino !!!


 

DEN ŠESTÝ – pátek 17.6.2011 – DEN ODPOČINKU A RELAXACE

Šestý expediční den byl po náročných dvou dnech předešlých něco jako balzám na unavená těla ………. tedy jak se to vezme. Ráno na snídani (po třech hodinách spánku) se kupodivu sešla takřka celá skupina expedičníků, aby slyšela ta libě znějící slova ….. dnes se nic neděje, nekoná, nikam se nemusí …. prostě dnes je volný den. Každý tedy trávil den po svém. Někdo byl již v devět ráno viděn na jednom až dvou vyprošťovácích v místní druhé knajpičce – viď Lucáku a Peťko?, někdo chrněl až do oběda, někdo si vyjel do Humenného a někdo jel na výlet na trhy do Polska. Prostě nic vyjímečného ….. avšak, avšak …..po obědě se již projevila silná touha po družení se a tak bylo možno spatřit skupinky postav jak se kamsi pomalu trousí …… kampa se asi trousili? No je to snadné …..ten čarovný baráček s hezkou fasádou a krásnou zahrádkou všechny přitahoval jako magnet. A když trojice ženštin od Sušků do lavoru pro všechny výtečné halušky se zelím a klobáskou udělaly, bylo jasno o plánech na dnešní den. Dalších třináct až čtrnáct hodin expedičního času je vcelku zbytečné popisovat ve stylu hesla „co si nepamatuju se nestalo“ a Šáfova one man show je taky stěží popsatelná, takže pojďme rychle na sobotu.


 

DEN SEDMÝ – sobota 18.6.2011 – VRCHOLNÝ DEN MISE

Předposlední ráno bylo takové jakoby líné a uoundané. Půlka playerů již ni neměla sil dojít na snídani (k velikému zklamání paní kuchařky Markéty), půlka odjela dát si něco mála životabudičů do Humenného a tak se komplet eskáčko sešlo až na obědě po kterém následovala krátká pracovní minipauza (rozuměj šlo se chrápat). Úderem třetí odpolední však oba dva kustodi, metodici a šiřitelé pozitivní energie …. Jarouš a Peťka začali pokoje obcházet a tahat oteklé obličejíky z postelí. Od čtyř totiž čekal na dubské veterány poslední soupeř na východní misi …… celek hostitelského města ….celek TJ Habura. Na místním útulném stadionku přivítala dubský ansábl dobrá duše celého našeho pobytu na Slovači ….domácí kapitán, trenér, masér a manager v jedné osobě ….. Leňa Kocurišin. V hledišti bylo dokonce možno zahlédnout transparenty s nápisy Dubí do toho či I love you (i když to asi nepatřilo nám, ale nechte nás u toho). Domácí borci do zápasu vlétli střemhlav, hlavně soupeřovic diblík s patnáctkou na zádech nám dělal velikananánské problémy. Slavo pěkně větral naši zálohu a defenzivu. A když do toho začal místní špílmachr Leňa rozdávat ňuňánkové balony, nebylo divu, že poločasových pro domácí 3:1 bylo ještě solidních.Druhá půle byla už o něčem jiném ……buď se eskáčko konečně probralo nebo vystřízlivělo. Buď jak buď na hřišti se děli věci. Nejprve se snížilo, pak se pro.ebalo pět nebo šest jasných tutovek a pak se na konci dostalo …takže konečné resumé …4:2 zvítězili naši hostitelé. Oba týmy bez rozdílu barev dresů odměnili domácí fans velkolepým potleskem.
 

Jestli utkání sneslo ty nejpřísnější parametry, tak pozápasová rozborka s jelením gulášem, pivem Šarišan, harmonikou snesla označení bundesligová. Následná improvizovaná diskotéka z Bidlova vozu (ono to vypadalo spíše jako nějaká dost dobrá gay párty), při které se mu na autě co je ve fabrice dělají rukama …rozuměj Audi ….. byla už jen zlatým hřebem vynikajícího společenského večera místních s dubskými. A tak jsme naposledy úderem druhé ranní políbili ručku paní hospodské Aničce a vydali se temnou nocí směrem ku ubytovně. Jenže ouha, ouha. Do cesty se připletlo cosi s čímž nikdo ani ve snu nepočítal. Cca dvacet metrů od ubytovny je takový jakoby malý amfiteátr ….. a z něj se linula hlasitá hudba. Co bychom to byli za průzkumníky, kdybychom nešli hodit očko. A tak jsme hodili očko …… dlouho jsme házeli očko a s otevřenou papulou vkročili přímo do nějaké párty místní omladiny. Myslíte, že nás někdo vyhazoval? Ale kdežééééé ….naopak, najíst nám teplého guláše dali, pivem a bůhví čím ještě nás napájeli, družní byli, usměvaví …no prostě parádní zakončení akce Habura 2011. Hodinky ukazovaly 5.15 hodin SELČ když poslední tóny utichly a my se mohli jít chystat na dalekou domů …… na sever.

 

DEN OSMÝ – neděle 19.6.2011 – NA SEVER !!!

 

Bohužel se tímto omlouváme našim čtenářům, ale zde Vám musíme poskytnout pouze popis zprostředkovaný. V šest ráno se odjíždělo z Habury do Košic na vlak, který jel už po deváté hodině a většina celou cestu proklimbala či prospala. A v Košicích na nádraží se autor těchto článků od výpravy odpojil a zůstal na území našich slovenských bratří ještě týden. A tak jen z doslechu se ví, že cesta takřka neutíkala, pivo bylo v jídelním voze teplé a že se všichni ve zdraví dostali domů …… do Ústeckého kraje, do okresu Teplice, do Dubí. A tím je možno považovat letošní misi EXPEDICE SLOVAKIA – POLAND – UKRAINE 2011 za slavnostně uzavřenou.


 

DOSLOV – VĎAKA – DOVIDENIA HABURA- NASHLEDANOU HABUŘANÉ
 

Nie je to zase až tak dávno, čo sme my .... Česi a Slováci ..... boli spolu v jednom štáte. A aj keď nás dnes delí akási pomyselná hranica stále si zostaneme národy najbližšími. Týždeň u Vás na Slovensku, konkrétne vo Vašej malebnej obci Habura bol pre nás všetkých balzamom na dušu. Tu nemožno len tak poďakovať a ísť si ďalej svojou cestou. V spomienkach sa do Vašej obce budeme vracať stále.

 

Takže mi dovoľte, drahí Habuřané, vy všetci zo zabudnutého raja, aby som Vám, v mene celého kolektívu SK Dubí poďakoval za všetko krásne čo sme mohli u Vás zažiť, za Vašu priateľskosť a pohostinnosť, za to akí ste. Zároveň sa ospravedlňujeme tým, ktoré sme svojím pobytom rušili alebo inak obmedzovali v pokojnom živote po čas našej návštevy.
zvláštne poďakovanie patrí pánovi Leonidovi Kocurišinovi, ktorý bol naším otcom ...... pani Aničke Malinčákové, ktorá bola našou matkou ..... pánovi Radoslavovi Bočkovi (Kukymu), ktorý bol naším nevlastným bratom ..... pani Márii Suškové, ktorá bola našou babičkou a pánovi Mikulášovi Juščíkovi, ktorý bol naším strýkom ........ nesmieme zabudnúť ani na pani Markétu, hodnú to kuchařinku ..... prostě díky všem tam na východě.

 

DOVIDENIA HABURA – DOVIDENIA SLOVENSKO
NASHLEDANOU HABURO – NASHLEDANOU SLOVENSKO

 

 

 

 

A Tobě, drahá Marijenko Sušková – Kaldová,osobně děkuju za nápad jet tam k Vám, za starosti se zajištěním expedice a za perfektní týden tam u Vás doma – v Habuře. Marianno DÍKY !!!

 

 

 

Roman  Hruška

 

HOWGH !!!

 

 

 

 

OBRÁZKY 1.část naleznete zde: http://www.facebook.com/note.php?saved&&note_id=212423372133917&id=152504134792508#!/media/set/?set=a.212371728805748.55903.152504134792508
 

2.část naleznete zde: http://www.facebook.com/pages/SK-DUB%C3%8D/152504134792508?ref=ts#!/media/set/?set=a.212406408802280.55914.152504134792508

 

 

 a nééébo zde: http://noumakov.rajce.idnes.cz/SLOVAKIA_2011

 

 STATISTICKÉ ÚDAJE:

FK RZEPEDZ (POL) - SK DUBÍ    1:4 (1:2) branky SK: Bímák 2x, Hory, vlastní

MFK KAMENYCJA (UKR) - SK DUBÍ   3:1 (1:1) branka SK: Hrůša

TJ HABURA (SVK) - SK DUBÍ    4:2 (3:1) branky SK: Hrůša, Hory 

 

Pořadí II.motokárové Grand Prix v Prešově : 1. Bidlo, 2. Hrůša, 3. Jany, 4. Doktor, 5.Maník, 6. Dáša, 7. Hory, 8. Venda, 9. Fery, 10. Bímák, 11. Čuma, 12. Kilo, 13. Lucák, 14. Marijenka, 15. Šáfa

 

STATISTICKÁ ZAJÍMAVOST: (důležitá pro věci následující)

tým expedičníků SK Dubí  letos uskutečnil již celkovou pátou expedici za hranice naší vlasti. Je již jen pár jedinců, kteří absolvovali všechny expedice.

 

Tak tedy všech expedic -  2007 (Německo, Klingenthal), 2008 (Chorvatsko, Zaton), 2009 (Maďarsko, Harkány), 2010 (Belgie, Tongerlo) a 2011 (Slovensko, Polsko, Ukrajina, Habura) - se zúčastnilo již jen šest statečných : Bidlo, Kilo, Jarouš, Šáfa, Lucák a Hrůša.

 

 Čtyři účasti má: Doktor (chyběl v Německu), Jany (chyběl v Maďarsku), Lancoš (chyběl na Slovensku), Peťka (chyběl v Německu), Dáša (chyběl v Německu) a Tyfus (chyběl v Maďarsku)

 oficiální stránky městečka Habura zde:

 

http://www.habura.sk

 

Kde že se malebné městečko nachází?

 

 

 

 

 

 

 


Vložit příspěvek do Knihy návštěv

Jméno: Cara Mengeringkan Luka Operasi Caesar Agar Cepat K Datum: 29.12.2017
Stránka: http://goo.gl/bxogTX
Zpráva: http://goo.gl/bxogTX
 
Jméno: Pengobatan Alami Untuk Menghilangkan Benjolan Di L Datum: 28.10.2017
Stránka: http://goo.gl/4zRNBK
Zpráva: http://goo.gl/4zRNBK
 
Jméno: Milan Datum: 06.01.2012
Zpráva: Zdravim Vás z Prešova,ďakujem za pekné čítanie o Vašich zážitkoch na ďalekom východe v Habure.Som pôvodom z tejto dedinky ,mám tam kopu bratrancov a iného pribuzenstva. Pozdravujem M.Suškovú.Prajem Vám veľa úspechov V roku 2012. Dovidenia na Slovensku. Milan
 
Jméno: Bačkorák Datum: 02.07.2011
Zpráva: Ty jsi úplný Jirásek. Muselo tam být nádherně, když ještě dnes potkávám motající se kluky z eskáčka po Dubí. :)
 
Jméno: Lenka Datum: 01.07.2011
Zpráva: Krásně napsáno. Máš talent.
 
Jméno: Hrůša Datum: 07.06.2011
Zpráva: Je tomu tak, dlouholetý šofér, mechanik, batožinár a miňoňkář Gabo se opravdu letošní expedice nezúčastní. To víš, mladá žena ..... a do toho ta těžká rachota ..... :-D
 
Jméno: Rendis Datum: 06.06.2011
Zpráva: ČTU TO PODRUHÝ A NEVIDIM JMÉNO GABO??? ŠOFÉR SVĚTAZNALEJ A NEJEDE??? TO JSTE TÝ EVĚ NEMOHLI KOUPIT LÍSTKY DO KINA A ŘÍCT ŽE TO GABO STIHNE :-D
 
Jméno: keno Datum: 28.04.2011
Zpráva: Chlapi, dobře reprezentujte naše Sudety na Dálnom Vyhodě. Věřím, že nejen na sportovním poli ze sebe vydáte vše a o vašich výkonech se bude ještě dlouho hutoriť a vzpomínat jak ve velkých východních vápnech, tak i v miestnych krčmách adost možná i kanafasu místních dievčát!
sportu zdar
Keno z Reichenbergu
 
Jméno: Dáša Datum: 05.02.2011
Zpráva: Milí Romane jsem rád že jsi opravil děkuji.
 
Jméno: Hrůša Datum: 05.02.2011
Zpráva: Dáší, není to obráceně, neboj ...... je to však ouplně jinak ..... O Zemi, kde zítra již znamená včera ....chichi. Ale jinak v poho. :-D
 
Jméno: Dáša Datum: 05.02.2011
Zpráva: Vážení přátelé už se těší do oné části světa kde již dnes znamé zítra.Snad to už není obráceně.