DOBRO DOŠLI IZ JADRANA !!!

 

expedice JADRAN 2008 aneb můj milý deníčku aneb nuda nuda, šeď I. PŘÍPRAVY Jednoho takového mrazivého prosincového večíra na sklonku roku 2007 se v šenku U KRBU sešla partička pochybných individuí SK DUBÍ se zvoucí, aby po úspěchu v daleké cizácké Evropě na jaře 2007 ( Klingenthal) kapánek jakoby porokovala kam jet šířit slávu našeho klubu na konci května 2008. Hned v úvodních kolech jednání vypadla Hawai ( bo bylo málo chechtáků) a tak široké plénum borců demokraticky hlasovalo pro dvě varianty. FRANCIE nebo CHORVATSKO. V celku jasným poměrem hlasů 21:9 zvítězila varianta s našimi opálenějšími slovanskými bratry Chorvaty, což velice nelibě nesl zejména známý frankofil Kožich, který doslova znechuceně procedil mezi zuby .... co procedil, aj si uplivl ..... " na tu za.ranou .ikánskou zemi v životě nevkročím, budu celou dobu v autobuse" a s MARSEILLAISOU na rtech opustil lokál. Naštěstí ostatní se vidinou slunného Jadranu (jen Bímákovi se nepovedlo vysvětlit proč se říká Jadran, když přeci na mapě je jasně napsáno Jaderské moře) natolik nadchly, že jsme se tedy na tu slavnou fotbalovou misi mohli v klidu připravit.

 

II. DEN D ... DEN ODJEZDU

 

A tak po nezbytných přípravách a vyřizování vyrazila naše fotbalová expedice "JADRAN 2008" čítající 32 ks lidiček (no dejme tomu lidiček) úderem desáté hodiny ranní v sobotu 24.května létapáně dvoutisícíhoosmého na palubě luxusního .... pro detailisty červeného ... autokaru DAF 3000 SB Tomáše Krause směr jižní kraje. Ještě ten samý den v podvečír byl cestou do teplých krajů sehrán první z litých matchů naší expedice v malé vinařské obci Hrušky na Břeclavsku. Naším protivníkem byl místní fotbalový klub SOKOL HRUŠKY hrající toho času krajský přebor. Po vcelku jednoznačném prvním poločase domácí (zákeřně posíleni o hráče své staré gardy) vedli 3:0 a bylo tak nějak po zápase. Po změně stran už došlo z naší strany jen k drobné korekci výsledku Bímákem (mimochodem asi jeho prvním životním gólem mimo okres Teplice) na konečných 3:1. Po gulášku s knedlíčkem .... tedy lépe řečeno slané hnědé vodě s knedlíčkem ... , po opravě místního chodníku (prý jej Krausík rozjel autobusem), po hádce s místním starostou se eskáčko rozdělilo na dva tábory - pivaře a rádoby vinaře. První s lehkostí jim vlastní okamžitě zapluli do místní nálevny a druhé to zatáhlo do pološera vinných sklípků. Odjezd z malebné vísky stanovený na jednu hodinu ranní se povedl dodržet skoro všem ... skoro všem. Bidla krásy moravských sklípků natolik uchvátili a očarovali, že .... přišel ve dvě a mumlajíce cosi ve stylu " jééén jeďtéééé, to je krááásnej kráááj - dojedůůů Vááás taxíííkem" se dožadoval ještě alespoň pár chvilek na moravské hroudě. Fórum však nemělo pochopení, byl naložen a usnul v půlce věty .... mimo jiné jeho další věta zněla ... " jééé Jadran, to už jsme tady? "

 

II. DEN D+1 ... JADRAN DOBIT

 

Po vcelku klidném přejezdu území našich bývalých federálních bratrů Slováků ... jen Klobáska jim zanechal na parkovišti u Bratislavy pár odkrknutých litříků moravského pivka.... a prosvištění čabajkového království (rozuměj Uhry) nastal menší zádrhel na maďarsko - chorvatské hranici. HLAVNÍ ROLE :Šándor Kocsis - maďarský celník, Jaroslav Tetour - český turista. DIALOGY: (samozřejmě pro neznalé maďarštiny autorem přeloženy): KOCSIS: Dobré ráno, váš pas pane ... TYFUS: eee co ku.va chceš? Nech mě spát KOCSIS: Pane, váš pas prosím ... TYFUS: grrr, chrrrr, bleeee (přitom se neustále osahává a loví všude možně) KOCSIS: Vy jste podnapilý pane? TYFUS: se asi poch.iju vole .... KOCSIS: Vystupte si prosím ... TYFUS: Noo vida, tady je krávo celnická, zelená KOCSIS: Děkuji, v pořádku, šťastnou cestu.. Po této malé peripetii a ujištění všech teď naopak chorvatských celníků, že jako teda dostanou od nás všechny chorvatské kluby náklep jsme se poté už bez větších problémů (nepočítá se Jeníkem Urbanczykem utržené sedadlo) dostali až k místu určení ... k Zatonu u Zadaru. Pro některé z nás to byl první životní kontakt s mořem - takový Šáfa již od Prahy neustále otravoval a všech se ptal, kdy už tam budeme a uvidí moře a pak, když jej uviděl, se jako malý chlapec zajíkal a tetelil blahem a vykřikoval .... Sázava, Sázava. Po ubytování se v apartmánech a nepatrné obhlídce vybavenosti kempu... pro nezasvěcené - tak osm kousků Karlovačka na rozkukání se .... se v mžiku naše vypracovaná sýrová těla nořila ve vlnách teplého Jadranu. Jen Čejka se cítil podveden - prý jej sůl pálí do očíček. Den byl posléze zakončen nenáročným nudným setkáním všech účastníků expedice v hospůdce u společné modlitby .... Bože dej, ať nás odsud nevyhodí před plnocí. Nooo a co myslíte? Vyhodili. Ještě, že duchapřítomné jádro vyšťoualo další seřadiště, kde asi omylem zapoměli zhasnout( dodnes toho hořce litují) a tak mohli být všici přítomní svědky slavnostního aktu .... známý frankofil Kožich se tak roztrojčil, že se stal Chorvatem se vším všudy. Aj občanství se dožadoval. Na důkaz své oddanosti nové zemi si začal říkat Mjartan Dragan Semejič. Závěr noci již nic zajímavého kromě Maníkovo pelěšení se s Čumou nepřinesl a tak se šlo do hajan. Teda ... Kilo už zrovna vstával.

 

III. DEN D+2 ... NERVOZITA PŘED BOJEM

 

Tento den lze bezesporu nazvat nejpodivnějším z celého jihoevropského turné. Úderem osmé ranní se sice sešla valná část týmu u snídaně ... Kreslík, Bímák, Péča a Čejka( pracovně nazýváni LUNETICI) vypadali aj svěže .... ale na zbytek zřejmě dolehla jakási zlá a těžko identifikovatelná viróza dozajista ze špatné a nekvalitní stravy předešlého dne. A tak se zelené obličejíky rozešli po skupinkách za svými aktivitami. Větší skupinka jela vláčkem do NINU, další šla potrénovat tenis na pozítřejší velice prestižní turnaj, někdo se jen tak ráchal v moři a tupě civěl do vody, další se rozplácli u bazénu a vůbec nečučeli na polské turistky, Klobáska načal svoji sérii fotek typu ... já a palma, já a socha, já a most, já a cokoliv, Jany šukal po setnici ... žehlil a pral ... prostě všici do jednoho se relaxem dle svého gusta chystali na vrcholnou akci toho dne ... Skléňovo a Vrábovo narozky. Megahupárty vypukla úderem deváté a ..... mnoooo a ochranka ji utnula úderem půlnoci. :-(( .Mezitím se však děli věci nevídané - starý Mensák ( ne kluk z jídelny vysoké školy) Tyfus dokázal svým neotřelým a světáckým pozváním v angličtině ... I have a drink?( Mám drink?) namísto Take you a drink? (Dáš si drink?) odradit několik zmatených kolemjdoucích, co že to od nich vlastně ten člověk chce, od naší akcičky. Ale to již všichni byli myšlénkami na loži, by se důkladně připravili na zítřejší velkou česko - chorvatskou bitvu.

 

IV. DEN D+3 ...... VRAŽDĚNÍ NEVIŇÁTEK

 

V úterý nás vytáhlo z pelíšků (jak kulantní název pro smradlavá, proprděná chlapská lože) sluníčko a Kilo už kolem sedmé ráno.Po lukulských hodech k snídani šla skupina kolem Maníka znovu pilovat jistotu úderů na tenis. kurty (jak se zítra ukáže zcela zbytečně), Čumovo partička se odebrala zaskotačit na nafukovací atrakce - kapku jim pomuchlaly fasádu, duo důchodců a metodiků výpravy Jarouš a Peťka v očekávání večerního zápasu ani nepila z nervozity obligátní pivečko !!!, ostatní se jen tak poflakovali a zevlovali kolem bazénu, na pár mžiků se zjevil i Skléňa (stále zřejmě indisponován špatným jídlem). Lenka autobusačka se taky jednou namalovala a už nevypadala jako jeden z nás chlapáků .... i když její obligátní ... co mi zase čumíš na kozy ty cipe ... jí zůstalo. Úderem páté odpolední se naložili fotbalové propriety do autobusu a v bojové náladě jsme uháněli vyprášit ty chorvatský kluky opálený. Prvním velkým překvapením pro náš velezkušený mančaft (záměrně nepíšeme starý a pomalý mančaft) po příjezdu na místo fotb. bitvy byl fakt, že nás vřele přivítala skupina dvacetiletých naběhanců a namakanců. Druhá jobovka přišla záhy .... domácí NK Dragovoljac hrajou IV. chorvatskou ligu (sáfriš), třetí zpráva nás dorazila ouplně .... při pohledu na tvrdé rozcvičení místních playerů půlka našeho týmu zkonstatovala, že po tomto už by byla dávno mrtvá a do zápasu vůbec nenastoupila. A to se taky stalo ... zničehonic se najednou asi u osmi začali objevovat stará nedoléčená zranění a pohybové potíže .... jen namátkou .... Jandejs -nožka, Hrůša - kolínko, Skléňa - hlavinka, Žába - kotníček, Fidla - třísýlko, Lancoš - bříško, Doktor -simulace příznaků eboly, Jenda Urbanczyk - prdíky. Nooo a tak tou posldení smutnou zprávou pro naše fanoušky byl fakt, že v 6.minutě hry to už bylo 3:0 pro domácí. To byl panečku fičák. Nahrávky na 40 metrů vzduchem do nohy, sprinty, střelba jak u Verdunu, kličky ala Maradona .... no prostě a jasně byli jsme jak na nějakém odborném školení z lekce fotbalu. Abychom dále čtenáře netrápili a nenapínali .... holt jsme dostali 9:0, dali jsme s místníma nějaké to Ožujsko a pelášili na ubykace jít ten zlej konec dne zahajulkat a důkladně se připravit na zítřejší zlatý hřeb expedice ... na Jadran Cup v tenise.

 

V. DEN D+4 ...... KDO UMÍ, TEN UMÍ

 

Dnešní ráno bylo jako vymalované .... obloha bez jediného mráčku, ale přesto bylo ve vzduchu cítit zvláštní napětí. Z jindy usměvavých a neustále laškujících chlapců dubského eskáčka se staly osoby zachmuřené, nemluvné, koncentrující se na sebe .... za dveřmi byl totiž vrchol týdenní mise k jižnímu moři .... velice prestižní TENISOVÝ TURNAJ JADRAN CUP 2008 !!!! Dnešní den se začal lámat chléb na ty úspěšné a na ty druhé. Sotva místní kostelík odbimbal devátou ranní, na tenisvé kurty se vyhrnulo dvanáct nadupaných dvojic bojovat o pocty a vavříny nejvyšší. Tolik Nadalů či Federerů( pravda i nějaký ten Lendl tam pobíhal) žádné jiné antukové kurty na světě neviděli.Dle již předem rozlosovaných skupin začaly nevídané bitvy (výsledky najdete v tabulce o něco níže) a hned zápasy ve skupinách ukázaly nejen celému Jadranu, ale i světu co že to tady vlastně buší do balonků za téééénisty. Bedlivé očko odborníka mohlo zahlédnout jen tak namátkou: nevídané přesné Janyho umístěné balonky na zadní lajnu (bravo), Maníkovo fofrovačky po lajně, Fidlovo neutuchající vůli a touhu po vítězství, Hrůšovo kupodivu ledový klid ve hře, Žábovo nezaměnitelný (ale velice účinný) tabletenisový styl hry, Krausíkovo vypocené hektolitry jakési špekaté tekutiny potu se podobající, Bímisovo zastrašující metody na soupeře či Kreslíkovo klátivý styl odehrávání balonku. To samé očko však znalce však taktéž zahlédlo asi 25 Bidlovo zatlučených smečí do sítě, Klobáskovo velice sportovní ocenění prohozu na soupeře doprovázené slovy tady máš ty p.čo, totální výbuch spolufavoritů turnaje Kila s Kožichem, Šáfovo zjišťování pravidel tenisu v průběhu turnaje, pozorování jak se dvě mátohy Skléňa s Vrábou plouží po kurtě asi vinou špatného jídla či také padlý mýtus uměle držený při životě, že Lancoš umí hrát tenis .... NE NEUMÍ. A tak po celodenním lopocení se všech účastníků bylo krátce po šestnácté hodině odpolední místního času na slavnostním ceremoniálu vyhlášeno následující celkové pořadí.

1.) HRŮŠA - BIDLO, 2.) DÁŠA - CHRŽÍNO 3.) FÓGL - ŽÁBA 4.) KILO - KOŽICH 5.) JANY - MANÍK 6.) FIDLA - JENDA 7.) TYFUS - KRAUSÍK 8.) SKLÉŇA - VRÁBA 9.) ŠÁFA - PÉČA 10.) BÍMÁK - KRESLÍK 11.) ČUMA - ČEJKA 12.) LANCOŠ - LUCÁK

 

Turnaje se z profesionálních důvodů odmítly zúčastnit DOKTOR ( s amatéry nehraje) a SKUMY ( amatéři nechtějí hrát s ním), JAROUŠ a PEŤKA nebyli radši ani z věkových důvodů osloveni. Po nezbytném podvečerním vyrochňání se v bazénu a moři se celá ekipa odebrala do konoby na výtečné vepříkové hody při kterých i nadále létaly vzduchem loby, forhendy, bekhendy či loby .... prostě až do dvanácté zavírací to tu dál rčelo dohrama tenisu. Po výkmitu z knajpičky se zdravé jádro přesunulo na apartmán O26 a tam dál degustovalo jak to ty chorvatský sládci vlastně vaří. Kolem druhé ranní se sestava rozešla do hajáskva nachystat se na zítřejší další tvrdý match s opálenýma chorvatskýma borcema.

 

VI. DEN D+5 ...... GÓÓÓÓÓÓL !!!

 

Čtvrteční(opět sluncem zalité) ráno a dopoledne bylo věnováno hlavně zaslouženému odpočinku po včerejším náročném turnaji. Pár nadšenců v čele s Maníkem se rozhodlo protáhnout těla plavbou na šlapadlech. A tak nám byli zdarma zapůjčeny dva vyfešákované žluťoučké stroje, na kterých statná těla (ne špekatá ...ale statná !!) našich borců vypadala jako vosy na bonboně. Smůlu měl jen Klobáska, kterého nechtěl nikdo naložit sebou na šlapadlo a tak plavajíce a volajíce uplaval za mizícími stroji asi 800 metrů nežli pochopil, že všechny na šlapadlech postihla záhadná chvilková hluchota. Ostatní část mančaftu se poflakovala u bazénu a hodnotila stav místních krás Matky přírody ( redakci je hloupé napsat, že všichni čuměli na tu kozatou Chorvatku co se opalovala nahoře bez kousek od nás) :-))) . Na vydatném obědě se Jenda Urbanczyků rozhodl zaexperimentovat a objednal si jakési dary moře. A dary to vskutku byly .... bylo mu přineseno cosi ve stylu " šmarjááá táto jestli to vezmeš do huby, už ti nikdá nedám pusu" .... hejbalo se to, koukalo to, nevonělo to .... BYL HRDINA ... snědl to a i se olízl. Odpolko uteklo sledováním krás Matky přírody u bazénu ( teď už vážně bo kozatá Chorvatka se sbalila a odešla). Úderem půl šesté se naskákalo do busu - no pravda, ještě se muselo počkat na Žábu, Šáfu a Tyfuse, kteří zaspali !!! - a jelo se na další z bojů proti místním chasníků. Místní borci po zkušenosti z úterka na nás nasadili lehčí mančaft (dle nich tedy) .... dorost kombinovaný s áčkem ... no joooo, jenže nám jakoby zapoměli sdělit, že ten jakoby lehčí dorost hraje II. chorvatskou dorosteneckou ligu. Po uštvání všech hráčů SK Dubí (což trvalo cca tak 2-4 minuty dle trénovanosti) nás přejeli zlehka 8:1. Nutno ovšem podotknout, že v zápase jsme Maníkem vstřelili první branku na jižním turné a tak se hlasité české góóóóól mohlo nést Jadranským pobřežím. A gól to byl vskutku výstavní, to zase jooo. Po zápase jsme se staly hosty místního klubu, dali nějaké to Karlovačko na žal, pár lidovek zapěli, servírku Niku o telefon pumpli a za zvuku české státní hymny (zpívali jsme na přání místních a to velice hlasitě --- pozn.redakce pro Šáfu: voda skutečně hučí po lučinách a bory skutečně šumí po skalinách a nikoliv obráceně jak si myslíš) se tmou k večerní návštěvě úzkých uliček Zadaru prodírali. V Zadaru se dáčo nakoupilo domů, dáčo pochodilo uličkama a dáčo zapadlo do knajpiček, aby s prvníma minutama pátečního dne se náš šofér Krausík chopil volantu a do apartmánků do postýlek nás odvezl. VII.

 

DEN D+6 ...... DOVIDENJA HRVATSKA

 

V tento poslední den v jižních krajích se zcela neočekávaně sešla ihned kolem desáté po otevření venkovní bazénové restauračky neplánovaná a spontánní schůze (plenárka) většiny členů expedice. A protože všem zbyly v kapse po nákupech nějaké ty kuny v kapse, tak se začalo zhusta rokovat formou ochutnávky místní speciality, která nám mocinky moc chutnala .... točeného Karlovačka.Kdo neutekl, prohrál. :-))) V jedenáct začala dlouho očekávaná tisková konference a následně ihned poté i autogramiáda střelce našeho jediného gólu ( a tudíž HRDINY) na chorvatské žhavé půdě - Jarouše "Maníka" Šťáska. Zájemců o jeho podpis byla přehršel, jen místní jakoby nevěděli oč tu vlastně jde .... tupě zírali a plaše se dotazovali co že se to vlastně děje? Je fakt, a to je třeba zcela bez skrupulí přiznat, že nebýt pauzy v rokování z důvodu oběda, byli bychom zvědavi, jak by si Krausík ty žoky z jednání do autobusu odtahal. Po úklidu apartmánů ... v tomto vynikal zejména Jirka "Kuchyňka" Janeček - booooože jak ten jim ho vyglancoval .... jsme se naposledy smočili v slaném moři a za sténavého až frenetického pláče místního personálu nastoupili do příjemně klimatizovaného DAFu SB 3200 ... tedy jestli teplota 64,3 °C je vůbec příjemná ... a pádili jsme kam? No přeci domů, do Dubí .... do náručí maminek, manželek, milenek (obojí se vzájemně nevylučuje), přítelkyň, milenců či prostě někdo jen tak na sever. Krátká zastávka v Zadaru na dokup nějakého toho materiálu na cestu nás příliš nezdržela a tak při pohledu na zapadající slunko nad hladinou Jadranu jsme si mohli říci .... BYLO TU DOBŘE, MOOOOC DOBŘE ..... (verze pro manželky: už nikdá bych tam miláčku nejel, byl to hnus !!! Tfuj!!) .......

 

TAKŽE SHRNUTO, PODTRŽENO: NASHLEDANOU CHORVATSKO, DOVIDENJA HRVATSKA, GOODBYE CROATIA .... snad zas někdy příště.

 

Tak to je tak nějak, můj milý deníčku, v kostce vše o naší výpravné fotbalové pouti do země, kde je opravdu krásně a kam se budeme vždy rádi vracet. Závěrem tohoto písání bych chtěl nejen jménem svým, ale i vedení SK Dubí poděkovat nejen všem účastníkům zájezdu za jejich čas strávený na této strastiplné pouti, ale především pánům Jeníkovi Urbanczykovi, Jiříkovi Landsingerovi, Martinům Nebřenskému a Vernerovi ... oni už vědí za co, p. Tomášovi Krausovi za trpělivost, pí.Lence Ludvíkové za to, že si ani jednou nesedla za volant a v neposlední řadě p. Vojnovičovi z Dalmacijatouru, že nám to všechno zorganizoval a zajistil. Nesmíme zapomenout ni na pí. Jitku Hořčičkovou - Perník Dubí za její sladký příspěvek na expedici.

A tak mi můj milý deníčku dovol zakončit Tě slovy klasika: Show must go on! - Fredie Mercury

 

Strastiplnou pouť absolvoval, zaznamenal a zapsal: BRN

CELKOVÁ FOTOREPORTÁŽ ZDE:

ZDE JE ODKAZ NA MÍSTO KDE JSME POBÝVALI a zde je video předváděčka, jak to tam vypadá:

Tento fotbalový dýchánek nám zajistila: http://www.dalmacijatour.cz/